1. míle 2017

Švýcarsko, Německo a teplice

Boby, lyže, prkna a jiné nářadí na sníh jsme měli už zazimované. Sněhuláka už jsme taky postavili a tak na rozdíl od jiných, my jsme si jeli užít na naší 1. míli slunce. Povedlo se!

Lokalita byla vybraná od loňského podzimu – Švýcarsko. České Švýcarsko :o) Letošní konec dubna sebou nesl výhodu prodlouženého víkendu v podobě 1.máje. Program byl tudíž o to větší. Pěší túry, zábava pro děti a dva pěkné moto výlety, nepočítám-li cestu tam a zpět.

Kdo se nebál deště, startoval od našeho dealera po kávě a sladké tečce severozápadní cestou. Žádná dálnice a suchý kolo! Kdo se bál, zvolil dálnici Plzeň-Praha-Teplice a zmokl. Moc nám to sucho ostatní nevěřili. Jako důkaz nám ale posloužil lesk našich strojů po příjezdu na základnu.

Pan domácí vítal horkou polévkou a následně sváteční večeří v podobě řízků a br salátu. Večer proběhla videoprojekce s víkendovým programem a přivítání nových členů našeho Chapteru.

Sobotní ráno bylo ve znamení slunce. Kdo vstal s kuropěním, měl čas se nasnídat, projít se s poníkem, a nebo se před projížďkou prostě projet. Ne snad na poníkovi, ale na Harleyi :o)

Nasadili jsme sluneční brýle, natřeli nos opalovákem a hurá na výlet. Zlatý vrch, Panská skála, Pekelné doly, Sloup v Čechách, krásná příroda, panoramata, roubenky a závěrem káva v motobaru v Ústí. Nevím kolik jsme celkem ujeli, ale našlapáno jsme měli 5 kilometrů (měřil Jíra a měl i pohorky, pro sichr v neděli též). S pěší sekcí se to srovnat nedalo, ale nohy nás bolely i tak. Pěší navštívili nedalekou mýdlárnu, kde si samy mohly vyzkoušet výrobu a zdobení mýdla. Prohlédli Labe z vyhlídek a na rozdíl od motosekce se průběžně občerstvovali vším dobrým.

V neděli nás opět z postele tahalo slunce, některé čas odjezdu na výlet. Podél Labe jsme dojeli na Königstein. V pevnosti zmrzlina, káva, výtečné koláče, výhledy do širokého okolí a procházka. Pak pokračování do Drážďan. Cílem byl znovupostavený kostel Frauenkirche. Parkování přímo v centru nedaleko kostela, jak se ukázalo, bylo naprosto ideální. Schody z podzemního parkoviště vedli přímo na náměstí, kde se slavilo. Kolotoče, stánky s řemeslnými výrobky ale hlavně s občerstvením. Atmosféra přímo vánoční, prostě sváteční. Než jsme stačili udělat první krok k prohlídce kostela, všichni dostali najednou hlad. Jako první chod byl bratwurst, hladovější si dali následně kariwurst a fajnšmekři na vrch palačinku. Kostel jsme pak vyfotili z dálky a slíbili si, že se do Drážďan opět vrátíme. Cesta na základnu byla spojená s nádhernou scenérií Drážďan s přejezdem jejich krásných mostů a neméně zajímavého historického předměstí.

Pálení čarodějnic začalo rožněním dech beroucího špízu. Sesedli jsme si na lavičky okolo ohniště. Oheň hořel, dřevo praskalo, kouř voněl a co hlavně, maso zlátlo a tetelilo se nedočkavostí až ho sníme. Prostě romantika. Povedlo se na výtečnou. Kdo měl chuť, navštívil večer ještě obcí pořádanou veselici i s muzikou a samozřejmě vatrou.

Pondělí opět… slunce, brýle a následně návrat domů. Psát kudy jsme se vraceli do Plzně by bylo delší než vyjmenovat jména z kalendáře. Panoramata Českého středohoří, Říp, krásná místa, zastávky a ty sluneční paprsky. Závěrem i Křivoklát a serpentýny okolo Berounky. Jak řekl Mireček „Bylo to boží!“ a hlavu měl přitom rozpůlenou od ucha k uchu úsměvem.

Kdo jel plnou verzi, měl v kolech 700km. Kdo nejel vůbec, o moc přišel.

Povedlo se! Pro velký úspěch, zájem a potenciál místa, budeme opakovat. Kdy? Přesně za rok.

Tím ostrůvkem blaha radosti a štěstí byly Arnoltice – Penzion u lípy. Jednoznačně doporučujeme!

Díky paří Lukášovi pánu domu, díky patří všem za atmosféru a díky slunci za jeho přízeň!

Na viděnou při další společné akci přátelé!

Br